Statečná redaktorka představila "Krvavé oleje"
02. 06. 2006 | Foto: Igor Zehl
Písničkou Velký prachy v podání skupiny Folk Team začalo v klubu na
Šelepově ulici představení knihy „KRVAVÉ OLEJE“ MŮJ PŘÍTEL VRAH
autorů Jany Lorencové a Jiřího Večeře. Prvně jmenovaná je
investigativní novinářka a uznávaná autorka a moderátorka vysoce
hodnocených televizních pořadů.
Každý týden vysílá Česká televize její PŘÍPAD PRO REPORTÉRKU a
předtím to byl kupříkladu pořad KLEKÁNICE.
V něm vlastně poprvé uveřejnila detaily kauzy, která pak neslavně
proslula jalo LTO- lehké topné oleje a která ji už bude provázet celý
život. Druhý autor má v současné době za sebou čtyři roky
z dvanáctiletého trestu, který si odpykává na Mírově. Jiří Večeř
sedí za podíl na vraždě, která byla spáchána právě ve zmiňované
kauze. V té šlo o životy, a taky o ty „velký prachy“. O více než
60 miliard, o něž přišla státní kasa a vlastně my všichni. Moderátor
a dramaturg pořadu Vladimír Koudelka vybral proto úvodní píseň docela
příznačně, což potvrdil i první host večera, ing. Yvona Legierská,
náměstkyně ministra práce a sociálních věcí. Yvona Legierská působila
do května loňského roku jako náměstkyně ministra financí pro oblast daní
a cel a v letech 1991– 2001 mimo jiné jako vedoucí oddělení nepřímých
daní Finančního ředitelství v Ostravě. Právě tam se v první polovině
devadesátých let setkala s Janou Lorencovou a od té doby ji pojí se
statečnou novinářkou více než jen profesní vztahy. Legierská také
zmínila, že medializace a aktivity Jany Lorencové v tomto případě
výrazně napomohly i státním úředníkům při „bourání zdí“.
Nezastupitelnou roli neohrožené novinářky při objasňování zapeklitého
případu LTO ocenila i při křtu knihy, kterého se účastnili
spolumajitelé klubu Miloš Bernátek a Jiří Sedláček a provozovatel
restaurace klubu Pavel Flek. Ten také přinesl k přípitku oblíbené
starobrněnské, které měla ovšem podle scénáře večera přinést samotná
autorka, neboť tak chtěli společně s moderátorem připomenout její
devatenáctiletou nucenou praxi servírky v ostravských restauračních
zařízeních. I takto chtěl moderátor večera odlehčovat „krvavou“
atmosféru besedy a tak také zmínil i svoji peripetii se zjišťováním
„co měl dnes večer Večeř k večeři“ (ve čtvrtek 1. června to byl
podle sdělení tiskového mluvčího Mírovské věznice bramborový guláš,
bulka a čaj). Koudelka také přečetl vyjádření vedoucího tiskového
odboru ministerstva spravedlnosti, kterého se mu dostalo téhož dne ve věci
dotazu, zda se chystá právní ochrana člověka, který oznámí závažný
trestný čin, ve kterém sám figuruje. Do ztichlého sálu zaznělo, že
legislativní úprava tzv. spolupracujícího obviněného, neboli korunního
svědka, navrhovaná v rámci nového trestního zákoníku byla Parlamentem
ČR zamítnuta 21. 3. 2006. Beseda měla i díky diváckým otázkám rychlý
spád a dvě hodiny utekly jako nic. Jana Lorencová odpovídala profesionálně
poctivě a razantně, ale přirozeně a s pokorou. „Viděl jsem, jak se jí
během povídání několikrát zaleskly oči. Na Šelepce to bývá většinou
od smíchu nebo od "nahulína“." My jsme se ale při povídání nezasmáli
téměř vůbec a v sále se nekouřilo," řekl po skončení besedy Vladimír
Koudelka, který tentokráte nenechal recitovat brněnského básníka Josefa
Holubáře, ale zakončil alespoň citátem jeho oblíbeného Tomáše G.
Masaryka: Svědomí není nad člověkem, nýbrž je v něm. „Neměli bychom
na to ovšem spoléhat, protože je mezi námi ještě stále spousta
"šibalů“, pro které
je slovo svědomí pouze jenom sedm písmen," zaznělo jako memento celého
večera.
Další fotografie
« | 1 | »