Dočolomanský konkuroval Redfordovi!
09. 10. 2006 | Foto: Igor Zehl
Milou předehrou povídání o tomto legendárním filmu bylo tradiční
pozdravení umělců zástupci města a partnery festivalu. V Břeclavi to byli
PhDr. Milan Blažek a ing. František Zugar a ke slovu se dostaly opět
výpravné publikace o Jihomoravském kraji i víno a kytice. Pro ceny od
Jihomoravského kraje, pivovaru Starobrno, Deníku Rovnost a Českého rozhlasu
Brno si přišel také výherce poslední desáté části festivalové
soutěže Zdeněk Belica. Výhru mu předával na jeho výslovné přání
Michal Dočolomanský za pozorné asistence Nadi Konvalinkové. A pak už se
všechno točilo kolem točení Adély. Vzpomínalo se na konkurzy, které
museli absolvovat oba pozdější filmoví hrdinové, a také na to, že
složitější to měl zřejmě Michal Dočolomanský. Měl totiž velkého
konkurenta v samotném Robertu Redfordovi, jenže v jeho prospěch pak
zasáhlo „socialistické filmové plánování a čerpání mzdových
prostředků“. Peníze na film se musely začít užívat již v roce 1977 a
světoznámá filmová hvězda měla volné termíny až od dalšího roku. Mezi
uchazeči o filmovou roli Nicka Cartera byli ovšem naši borci. Třeba
i známý hudebník Ladislav Štaidl. „Viděla jsem ho při konkurzu a zdál
se mi nějak nervózní. To mě tak nějak uklidnilo, takže jsem ten svůj
nakonec absolvovala v pohodě,“ vzpomíná Naďa Konvalinková, jejíž
největší soupeřkou na obsazení role Květušky byla zřejmě Eva
Jakoubková, nedávno zesnulá manželka zpěváka Petra Nováka, známá
i z Tisícročnej včely režiséra Juraje Jakubiska, kde se setkala před
kamerou i s druhým hostem posledního dne festivalu. „V můj prospěch
prý rozhodlo to, že jsem měl ze všech uchazečů nejvíce "americkou
hlavu“," směje se Michal Dočolomanský. Při vzájemném vstřícném
povídání si oba pohodoví umělci navzájem citují filmové hlášky a
mladí i dříve narození příznivci kultovního filmu si opakují s nimi.
Vzpomíná se také na režiséra filmu Oldřicha Lipského, od jehož smrti
uplynulo letos rovných dvacet let a nevěřícně se kroutí nad tím, že
Miloš Kopecký už fyzicky není mezi námi plných deset let. Speciální
vzpomínku si v závěru vysloužil Květuščin filmový dědeček, profesor
Boček. „Babočka jenerál, dědečku! " Admirál, děvenko“, cituje opět
doslovně Naďa Konvalinková a vzpomíná
na Ladislava Peška, který se narodil téměř na den přesně před rovnými
sto lety, 4. října 1906. Přidává se i Michal Dočolomanský a vzpomíná
na slova, která mu Ladislav Pešek řekl při jednom z jejich prvních
setkání: Milý Michale, život ti vryje do duše mnoho malých ran. Ty se
časem zahojí, ale ty je budeš jako herec potřebovat. Tak jako perlorodka, ta
se trápí, když se jí dostane dovnitř zrnko písku. Ale nakonec je z toho
krásná perla". " A já si ta slova dodnes pamatuji a dodnes podle
toho žiju".