Michal Dočolomanský na "Adélu" stále vzpomíná.
08. 10. 2006 | Foto: Igor Zehl
Pro producenta a moderátora festivalu Vladimíra Koudelku byla zážitkem již cesta pro hosta na Slovensko, kde Michal Dočolomanský účinkoval ve Stupavě na populárním Dnu zelí. Při moderování a zpívání měl u téměř pěti tisíc diváků ohromný úspěch. To v Hodoníně ho čekala zprvu pouhá desetina diváků z těch slovenských, ale jeho přijetí nebylo o nic méně vřelejší než to ve Stupavě. Jako první vzdal hold festivalovému hostu místostarosta Hodonína MUDr. Lubor Šimeček, který se po předání Festivalové publikace o Jihomoravském vyznal ze svých pocitů a zavzpomínal na první setkání s tímto šarmantním sympaťákem. Už jako malý kluk jezdil na Dočolomanského do Bratislavy a ten prý patří dodnes k jeho absolutně nejoblíbenějším hercům. Při dalším povídání s Vladimírem Koudelkou se pak nejdříve, jak jinak, vzpomínalo na vůbec první chvíle Michala Dočolomanského před filmovou kamerou: ?Bylo to při natáčení filmu Výlet po Dunaji v roce 1962,? vzpomíná herec. ?Na ten film si pamatuje velmi dobře. Byl jsem u toho pěkně roztřesený. Ještě vlastně študent vysoké školy a už jsem hrál po boku takových hvězd, jako tehdy už zcela určitě byli Karol Machata nebo třeba František Dibarbora (známý u nás například jako kat z filmu Šíleně smutná princezna, pozn. autora). Hrál jsem tady ale také se svými vrstevníky Milanem Lasicou a Julem Satinským. Už tehdy to byli bezvadní kumpáni,? vzpomíná Michal Dočolomanský a z dalších filmů jmenuje legendární Tisícročnou včelu režiséra Juraje Jakubiska z roku 1983 a z těch novějších Corpus delicti z roku 1991 a Perníkovou věž z roku 2002. Moderátor připomíná Tajemství hradu v Karpatech z roku 1981, kde hrál festivalový host nezapomenutelným způsobem hraběte Teleke z Tölökö, ale to už je předznamenáním nejznámější filmové role Michala Dočolomanského, kterou je bezesporu nesmrtelný detektiv Nick Carter z legendárního filmu Adéla ještě nevečeřela. ?Už je to téměř třicet let, ale na to natáčení se nedá zapomenout,? říká mistr Dočolomanský. Vzpomíná na setkání s celou plejádou vynikajících českých herců a přesně cituje některé hlášky z tohoto filmu za souhlasného úsměvného přikyvování již pěkně zaplněného prostranství před hodonínskou radnicí. Za jeho sympatický a vstřícný projev se mu dokonce dostává několikrát potlesku ?na otevřené scéně?. Ten poslední před závěrečným poděkování a promítání filmu byl za jeho konstatování, že se velice těší na pondělní setkání s Květuškou ? Naďou Konvalinkovou: ?Tenkrát jsem nosil na rukou já ji, a zítra bude nosit zřejmě ona mě,? usmívá se Nick Carter a docela napjatě sleduje svůj obraz na stěně hodonínské radnice. Ostatně, kde jinde by se nesmrtelný detektiv měl v rámci jihomoravského festivalu objevit, když ne v Hodoníně!