Daniela Kolářová přivezla do Brna "Vratné lahve"!
26. 09. 2007 | Foto: Igor Zehl
Spolupořadatel festivalu Jakub Koudelka z agentury PUBLIC AGENCY přišel
s nápadem, že by tentokráte kromě dobrovolného vstupného ve prospěch
Nadačního fondu pro opuštěné děti Rozum a cit molo být dobrým vkladem
pro tuto bohulibou činnost i vracení a „ekonomické zhodnocení“
čistých vratných láhví. Tento nápad se zalíbil starému mazákovi Miloši
Bernátkovi ze spolupořádajícího klubu natolik, že společně s partnerem
festivalu, maloobchodní sítí BRNĚNKA a jejím spolumajitelem Milošem
Škrdlíkem, zorganizoval přímo v parku odběr vratných lahví. A aby se ke
slovu dostalo
i „tajemství dobré nálady“, byl hlavní cenou, a jak se ukázalo i velmi
dobrou motivací, velký sud dobrého starobrněnského moku. Pivovar STAROBRNO
věnoval ovšem i další ceny, stranou nezůstal ani Znovín Znojmo a další
partneři, a tak bylo motivace víc než dost. Však si také Daniela
Kolářová, hlavní festivalový host druhého dne, zkusila, že i s těmito
vratnými láhvemi je dost práce. Při festivalovém povídání s Vladimírem
Koudelkou ovšem potvrdila, že práce byla i s Vratnými lahvemi, při
jejichž natáčení se po třiceti letech sešla před kamerou se Zdeňkem
Svěrákem. Byla to však práce velmi příjemná a prý stačilo „jen
nahodit“. Roli manželů si s úspěchem vyzkoušeli poprvé ve filmu
Jiřího Menzela Na samotě u lesa (1976), na jehož scénáři se Zdeněk
Svěrák rovněž podílel. Daniela Kolářová zavzpomínala i na svého
nejvíce frekventovaného filmového manžela Jaromíra Hanzlíka, ale i na
Josefa Abrháma (Kulový blesk) či Oldřicha Kaisera (Setkání v červenci) a
další. Vzpomenut byl i Josef Vinklář, se kterým se veřejnost právě
v úterý 25. září rozloučila. Dostalo se i na otázky diváků ze
zaplněného parku , kdy při vzpomínce na film Léto s kovbojem začalo
festivalové publikum spontánně tleskat. Však také natáčení tohoto
snímku označila Daniela Kolářová za nejpříjemnější. Bylo to v létě
a byla u toho pohoda. Za svoji nejmilejší roli označila učitelku Maxovou
z Obecné školu. Jak tam ta utrápená a zblázněná učitelka odchází
z bezelstným úsměvem ze školy, říkala si v duchu, už jen tak vzlétnout
do nebe.