Mládě takina v přístřešku.

Související příspěvky

• Tropická zvířata na sněhu. 08. 01. 2006
• Tygr Dick dostal družku 20. 10. 2005

Malý takin se má v Brně jak v Himalájích

14. 03. 2006 | Foto: Igor Zehl

Do jarního měsíce se sněhovou přikrývkou se v brněnské zoo v pondělí 6. března 2006 narodila samička takina indického, vzácného turovitého sudokopytníka z Himálaje. Zdá se, že mládě je dostatečně životaschopné a že matka se o ně dobře stará: pravidelně mu dává pít, čehož se potomek ostatně sám stále dožaduje. Narození tohoto zvířete je vždy považováno za chovatelský úspěch, takina v Evropě odchovávají jen čtyři zahrady.
Zoo Brno chová takiny od roku 1999, kdy získala chovný pár z berlínského Tierparku. První mládě, také samička, se narodilo v dubnu 2003 a dosud žije společně s rodiči v brněnském výběhu. Druhé mládě pak přišlo na svět loni v květnu, ale po měsíci uhynulo na vnitřní zranění, jehož původ se nepodařilo zjistit. Protože mládě uhynulo, samice přišla opět do říje, takže zhruba po roce znovu porodila ? jinak se takini rodí po dvou letech.
Občas i některý zoolog, když navštíví Mniší horu, se při pohledu na takina překvapeně ptá, co je to vlastně za zvíře. Takin je vzácný nejen v zoo, ale i v přírodě. Divoká populace čítá asi 5000 jedinců. Jejím domovem je východní Himálaj a vysoká pohoří Tibetu, jižní Číny, Bhútánu, Sikkimu a severní Barmy. Mohutný takin, který váží až 400 kg, připomíná pižmoně či bizona, anebo spíše huňatého tura domácího na silných nohách. V kohoutku měří až 130 centimetrů, délka těla dosahuje 230 centimetrů. Masivní nahoru zahnuté rohy, dlouhé až 65 cm, nosí obě pohlaví. Přes svou zdánlivou neohrabanost dovede hbitě skákat ze skály na skálu. Hustá hnědá srst má různě světlé odstíny až po žlutou. Žije ve smíšených stádech, jen staří samci se oddělují. Teritorium takina se nachází na horní hranici lesa, kde převažují porosty rododendronů, a dosahuje až do výšky 4500 metrů nad mořem. Na zimu zvířata odcházejí do bambusových hájů v údolí, ale jen za nejkrutějších mrazů sestupují pod nadmořskou výšku 2000 metrů. Takin má dokonale vyvinutý čich, když se dostane na neznámé místo, začne rychle všechno očichávat jako pes. Živí se travou, listím a výhonky dřevin, při pastvě se někdy staví na zadní nohy a okusuje větve stromů. Vypadá hrozivě a nebezpečně, ale frkání, které vydává, když někoho spatří, je jen projevem přátelského přivítání. Jak milé zvíře je takin, si člověk uvědomí především při pozorování hravých mláďat. Stavba těla takinů, žijících v nepřístupných oblastech, si uchovala mnoho primitivních prvků, jimiž se blíží dávno vymřelým zvířatům.
Nejbližšími příbuznými takina jsou kamzíci a pižmoni. Vědecky byl takin popsán v roce 1850, a to na základě lovecké trofeje. Živého takina spatřil Evropan poprvé až v roce 1906 v divočině Sikkimu. Do Evropy, v tomto případě do Zoo Londýn, se první takin dostal v roce 1912. V Anglii se však tehdy nepodařily žádné odchovy. Jako osmé a deváté zvíře v zajetí byl v letech 1974 a 1976 přivezen pár takinů ze Zoo Rangun v Barmě do berlínského Tierparku. Z tohoto páru pocházejí všechny ostatní evropské chovy. V Česku takina indického chovají zoologické zahrady v Praze a Brně, takini v liberecké zoo patří k čínskému poddruhu takin zlatý.

Další fotografie

« | 1 | »